Archiv pro rubriku: Texty

Déšť

Začít znova? Prozkoumat zvláštní svět?
Snášet slova, číst je jen v myšlenkách?
Sedím sama, sny bdím v představách

Tolik přání bych chtěla splnit tam všem
mám je vyslovit? Nechci být pro smích jen,
příběh dlouhý, smutně neskončí…

Noc se blíží, víčka se zavírám.
Sny se plíží, otázky otvírám,
Po čem touží? Zda se bouří?

Umí počítat, mají na sladké chuť?
Znají Shakespeara? Mně to zajímá..
Hlad a špína -odpověd’ jediná!

REF: Déšť smyje to zlé,
a pamet’ čistá,
rozzáří ten úsměv na který čekám.
Pláč, v dáli se ztrácí,
oči mi řeknou : Thank You…
Chci je poznat, pohladit, říct Ahoj!
s černou kůží porovnat bílou svou,
Poznat krásu, jiné planety…

Každý z nás tuší, viděl to v novinách.
Na portrétech nemoc s bídou se střídá..
sejde s očí, sejde z mysli…

REF: Déšť smyje vše (to) zlé,
a pamet’ čistá,
rozzáří ten úsměv na který čekám.
Pláč, v dáli se ztrácí,
oči mi řeknou: Thank You…

Bridge: Mám v nás víru!
Doufám ve změnu..
Běž za svým cílem a budeš rád!
Mám v nás víru!
Doufám ve změnu..
Běž za svým cílem a budeš rád!

REF: Déšť smyje to zlé,
a pamet’ čistá,
rozzáří ten úsměv na který čekám.
Pláč, v dáli se ztrácí,
oči mi řeknou: Thank You…

Déšť smyje to zlé
Oči mi řeknou: Thank You…

Kdo víc dá?

Jen kdo víc dá….
Jen kdo víc dá….
Jako v plotě kůl tu stojíš v záři němých soch,
zbavená všech úzkostí,myšlenek, snů a slov.
To že můj stín tvému stíní, to jsi řekla nedávno.
Proto čekáš v aukční síni až se křikne „ Prodáno!“.
Tam
snad poprvé,
tam
snad podruhé,
tam
snad potřetí, ztratila jsi soudnost.
Tam
snad poprvé,
tam
snad podruhé,
nikdo nenabízí dost!

A kdo víc dá? Bude mít všechno a nic!
A kdo víc dá? Co k tomu ještě mám říct?
A kdo víc dá? Na trh s kůží, za sto růží.
Možná za tisíc lží!
Jen kdo víc dá…
Jen kdo víc dá…

I tvá nálada, kterou máš dneska od rána
je poprvé, podruhé, potřetí prodána.
Tvoje vzpomínky ,ty že prej nic moc neváží,
proto se dnes tady přede všemi ne(vy)draží.
Tam
snad poprvé,
tam
snad podruhé,
tam
snad potřetí, ztratila jsi soudnost.
Tam
snad poprvé,
tam
snad podruhé,
nikdo nenabízí dost!
A kdo víc dá? Bude mít všechno a nic!
A kdo víc dá? Co k tomu ještě mám říct?
A kdo víc dá? Na trh s kůží, za sto růží.
Možná za tisíc lží!
Jen kdo víc dá…
Jen kdo víc dá…
Jen kdo víc dá…
Jen kdo víc dá…

Kdo z vás koupí, neprohloupí. …3x
Kdo z vás, kdo víc, .. Kdo víc dá?

Kdo víc dá….

A kdo víc dá? Bude mít všechno a nic!
A kdo víc dá? Co k tomu ještě mám říct?
A kdo víc dá? Na trh s kůží, za sto růží.
Možná za tisíc lží!
Jen kdo víc dá…
Jen kdo víc dá………atd.

Břehy ve tmách

Chci spát
Denně tvůj hlas slýchám v ozvěnách
Chci spát
Duše má se rouhá zkroušená
Plášť a pár tvých šátků, knížka dočtená
Ptám se, jak se jen s tou ztrátou smířit mám?

Ve vlnách řvát
A maják couvá
Břehy jsou v tmách
Pryč tě mám
Víckrát nepřejdeš práh!

Spát
Jako zámek v růžích hýčkán tmou
Chci spát
Mezi stíny záře – má tvář tvou
Dál noc, jako chůva vlídná, loďkou kolébá
Ptám se, vejdeš se svítáním, pravdu znám!

Ve vlnách řvát
A maják couvá
Břehy jsou v tmách
Pryč tě mám
Víckrát nepřejdeš práh

Ať noc skončí, můra čirá
Na okně dech můj vítr stírá
Kde slábne pláč, tam je víra
Proč to vzdát, né, já se vzpírám

Ve vlnách řvát
A maják couvá
Břehy jsou v tmách
Ve vlnách řvát
A maják couvá
Břehy jsou v tmách
Pryč tě mám
Víckrát nepřejdeš práh

Mám vstát
Mezi stíny záře
Má tvou tvář..

Samota anděla

Prožít se mnou chvíli smíš
Doufám, že však pochopíš
Chceš li být jen trochu blíž
víš ty víš, co musíš říct
Víš, co s holkou dělá tvá samota anděla

Ref:
Můžeš cítit zlost
a budoucnost
společnou dál si jenom přát
Běž ode mě,
né dojemně!
Můžeš mi lhát, že máš mě rád..
Smím být jen sen,
než přijde den
a slunce záře dívku spící a snící místo tebe pohladí

Modlitba už proznívá
starou půdou kostela
socha s křídly vzpomíná
dotek času nevnímá
Víš, co s holkou dělá tvá samota anděla

Ref:
Můžeš cítit zlost
a budoucnost
společnou dál si jenom přát
Běž ode mě,
né dojemně!
Můžeš mi lhát, že máš mě rád..
Smím být jen sen,
než přijde den
a slunce záře dívku spící a snící místo tebe pohladí

Víš, co s holkou dělá tvá samota anděla

Ref:
Můžeš cítit zlost
a budoucnost
společnou dál si jenom přát
Běž ode mě,
né dojemně!
Můžeš mi lhát, že máš mě rád..
Smím být jen sen,
než přijde den
a slunce záře dívku spící a snící místo tebe pohladí
Ach ta tvá samota anděla….

Obrazová víla

Poslední pohled a řeka slov se spouští,
Plyne hned kolem však oči neustoupí.
Nezná její barvy, jen rám a strhnout zkouší,
Prozkoumat obsah se vážně nepokouší.

Ten obraz věty nepostrádá, jen každý slyší co by rád.

Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát jak moc je těžký pád.
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí,
Nepoznáš, čí je vlastně ideál..

znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-

Poslední pohled, a válka slov se spouští,
Řádí tu kolem avšak oči neustoupí.
Nezná její barvy, jen rám, bojovat zkouší,
Prozkoumat obsah se vážně nepokouší.

Ten obraz věty nepostrádá, jen každý slyší co by rád.

Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát jak moc je těžký pád.
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí,
Nepoznáš, čí je vlastně ideál..

znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
Skrývá…

To nejsem já! Škrtí, bolí, mučí, trestá….
..představa! že znáš mě z řeky slov!
Zůstávám stejná jako před pohledem,
Umírá víra, že mě poznáš rááád!!!

Obrazová víla ….
Že mě poznáš rád…
Vlastní duši skrývá…

Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát jak moc je těžký pád.
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí,
Nepoznáš, čí je vlastně ideál..

znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
Skrývá…

Obrazová víla
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
znát víc než rám – obrazová víla-
Znát víc než rám – vlastní duši skrývá-
Skrývá…

Na tom záleží

Můžu jít
dveře jsou dokořán
vůni příštích dnů
už v hlavě mám
Půjdu dál
tvůj smutek na řasách
houpá závažím v mých hodinách
mám tě ráda mám
i když tajná přání mám
mám tě ráda mám
stále stejně

REF:
Na tom nejvíc záleží
neodcházím, slyš můj z dálky hlas
na tom nejvíc záleží
máš mě máš
zpátky zas

Na tom nejvíc záleží
díky tobě vím, jak náruč schází
mám tě na vždy mám
a víru v nás

Hlídáš stín
a jiná se ti zdám
kouzlo zázraků už nečekám
Smířená
jak vítr s kapradím
při tvých pohádkách už nesedím
mám tě ráda mám
i když tajná přání mám
mám tě ráda mám
stále stejně
REF:
Na tom nejvíc záleží
Neodcházím, slyš můj z dálky hlas
Na tom nejvíc záleží
Máš mě máš
zpátky zas

Na tom nejvíc záleží
Díky tobě vím, jak náruč schází
Mám tě na vždy mám
A víru v nás
Jé jé ééé

mám tě, mám
mám tě, mám
na tom nejvíc záleží
díky tobě vím, jak náruč schází
já se vrátím zas
s vírou v nás
Na tom nejvíc záleží
že tě mám

Soulad smyslů

Vidím…
Slyším…
Cítím…
Dýchám…
Dotýkám…

Probouzí mne den,
slzy za oknem.
Cítím špatný den,
táta křičí: „Jdem!“

A mé triko oblíbený dneska jinou barvu má,
čisté objetí už dávno nevnímám!

Sama vím, to dobře znám!
Každou radou pohrdám!
Ted’ mám strach se bát, na písku stavím hrad.
Vyhledávám cestu zlou!
Koukám dál, křičím STOP!
Vidím, slyším, citím, dýchám, dotýkám
soulad smyslů mám, to štěstí znám!

Vznáším ke dnu svět
a pod kůží jed.
Trny růží spal,
koukej zahnat černý mrak.

Věci nejsou černobílý jak se možná často zdá,
Šedej dav zůstal stát a já teď běžím dál!

Sama vím, to dobře znám!
Každou radou pohrdám!
Ted’ mám strach se bát, na písku stavím hrad.
Vyhledávám cestu zlou!
Koukám dál, křičím STOP!
Vidím, slyším, citím, dýchám, dotýkám
soulad smyslů mám, to štěstí znám!

Vidím…
Slyším…
Cítím…
Dýchám…
Dotýkám…

Sama vím, to dobře znám!
Každou radou pohrdám!
Ted’ mám strach se bát, na písku stavím hrad.
Vyhledávám cestu zlou!
Koukám dál, křičím STOP!
Vidím, slyším, citím, dýchám, dotýkám
soulad smyslů mám, to štěstí znám!

Půlměsíc

Neusínej, ještě ti mám co říct…
Nezhasínej svět kolem nás…
Bez tebe je ze mě jen půlměsíc…,
jen popel z doteků řas

Zahalená do tmy ti zkouším psát,
slova do vět neposkládám.
Být si jistá, že mě máš vážně rád…
zatím vítr v dlaních mám.

Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, … někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.

Neusínej, ještě mi máš co říct,
nezhasínej svět kolem nás…
Bez tebe je ze mě jen půlměsíc…
jen popel z doteků řas .

Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, … někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu Ti zdál.

Stojí za to chtít
od sebe trochu víc
než pár němejch kouzel.
Z vyslovených vět
už není cesty zpět
po sté a naposled, vím že neodešel!…

Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, … někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.

Ty jsi král

Volám, ani hlas
ani tón nezní v nás.
Ty jsi báj s legendou.
Goodbye, bůh s tebou!
Dnes jen pláč, drží stráž.
Každý tvoje písně zná,
právě jedna začíná, ta věčná…
… že jsi král
V srdcích pálí žal
a v nocích zlých jsi mi hrál….
V krocích měsíc ti dal, co o chůzi znal.
Ale hvězdám teď patříš dál.
Lepší svět žít , to sis přál.
Pro tisíc srdcí, ty jsi král!

Z výšek nade mnou
slyším píseň čarovnou.
I teď já za legendou
zazpívám, bůh s tebou!
Na rtech pláč, držím stráž.
Každý tvoje písně zná,
právě jedna začíná, ta věčná…
… že jsi král
V srdcích pálí žal
a v nocích zlých při mně stál….
V krocích měsíc mu dal, co o chůzi znal.
Ale hvězdám patří dál.
Lepší svět žít , to si přál.
Pro tisíc srdcí, to byl král
…je jím stále dál, zůstane dál, je to král…

Toužil sám spasit svět
z velkých slov a malých vět.
Není možný vrátit čas.
Tak ať zní nám zas jeho hlas.
V srdcích …. pálí žal
a v nocích zlých při mně stál.
V krocích měsíc mu dal, co o chůzi znal.
Ale hvězdám teď patří dál.
Lepší svět žít , to si přál.
Pro tisíc srdcí, je to král….pro tisíc srdcí….

Jen tak

Až se setmí, vím, co přijde.
Stíny budou spát…
Po tváři mi půlnoc přejde,
tma si začne hrát…
Čekám víc než rok, až daj hvězdy znamení,
že se zítra snad moje oči promění.
Duše ve mně utajená, tělo proklíná…

A tak stále víc a víc mám strach,
že ta malá holka, to nejsem já.
Stejně číst si můžeš nápis po stěnách,
že i malá holka velký sny má .

R: Jen tak časem zasažená se zdám…
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak ve lži poražená se ptám,
proč víra v zázraky končí nad mraky.
Jen tak časem zasažená se zdám…
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak do vět položená se ptám,
proč mé sny právě jsou teď na kolenou…

Až se setmí, vím ,že přijde
a já budu spát…
Po tváři mi úsvit přejde,
budu se chtít bát.
A tak já svou dlaň mlze nočních světů dám,
ať se touží vznášet třeba ke hvězdám…
Slova na rtech utajená, ráno proklíná.

A tak stále víc a víc mám strach,
že ta malá holka, to nejsem já.
Stejně číst si můžeš nápis po stěnách,
že i malá holka velký sny má .

R: Jen tak časem zasažená se zdám…
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak ve lži poražená se ptám,
proč víra v zázraky končí nad mraky.
Jen tak časem zasažená se zdám…
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak do vět položená se ptám,
proč mé sny právě jsou teď na kolenou.

Jsem poklad na dně moří,
klid před bouří
Tvý oči ve mně shoří, dřív než je přimhouří
Jsem kouskem pekla v ráji
zlý svědomí…
jaká jsem zatají, to jen stíny ví a ty dávno spí…ooou

R: Jen tak …